Začala jsem jezdit když mi bylo 11 let ve vesnici u nás na chatě a po nějaké době, když

se mi začalo tak nějak relativně dařit, zatoužila jsem po vlastním koníkovi.  Tak dlouho

jsem přemlouvala rodiče, až  konečně jednou v zimě jsme vyrazili k p.Lukovi.  Měl

tenkrát na prodej krásného hnědáčka.  Po vyzkoušení jsem ho strašně  chtěla, ale

bohužel ho prodal než jsme se rozhodli.  Tak jsme vyrazili k p. Lukovi podruhé. Kobylka

kterou jsem si zkoušela tak mě rovnou shodila a po této zkušenosti   jsem jí nechtěla.

A pořád jsem tesknila po prvním valáškovi. P. Luka navrhl aby jsme jeli se kouknout k

p.Mudrovi, že prý tam má jeho jednoho koně na prodej.

Tak jsme se vydali do Rokycan blízko Plzně.Když jsme tam dojeli p. Mudra nám ukazoval

toho koně, ale mě se nelíbil. Pak nás zavedl ke svým koním.

Stál tam světlý hnědáček s hvězdičkou a byla s toho láska na první pohled. Ten

hnědáček měl nádherné oči, které jsem ještě u žádného jiného koně neviděla.  Hned

jsem si ho vyzkoušel na jízdárně a řekla jsem rodičům  že ho chci.  Tak jsme Animusze

koupili  . Byl zlatý až do dne kdy ho rodiče zaplatili, ten den mi poprvé ukázal co v něm je.

Mezi tím rodiče našli pro našeho prvního koníka ustájení v Dolním Bezděkově u

Faltů. Když jsme Andu přivezli do nové stáje, začal se projevovat jeho temperament.

Většinou jsem na všech cestách nedobrovolně cválala a do kopců jsem měla rychlé práce.

 Anda byl tvrdohlavý a nedával jezdci moc na výběr jestli bude cválat nebo ne. 

Po několika letech se otec vrátil s koňmi (Nirida) k p. Mudrovi  kde se Andovi zhoršil

zdravotní stav. Je pravda že mu bylo sedmnáct a byl to pán v letech. Problémy se

stupňovali až začal i krvácet. V tu chvíli jsem už to psychicky neustála a Andu jsem si

odvezla do stáje Abacor na Svárově. Anda byl po příjezdu naprosto bez energie, bez

svého temperamentu neměl zájem vůbec o nic. Nechala jsem mu udělat všechna možná

vyšetření díky tomu  jsem zjistila, že Anda má poleptanou sliznici. Postupně jsem se

dozvěděla že p. Mudra nepouštěl koně ven a špatně kydal. Anda se postupně lepšil i jeho

temperament se mu vracel. Jen mi dvakrát za sebou dostal záchvat, při kterém mu

vytékala z nozder a z huby krvavá pěna .  Všechno jsme společně zvládli, až přišel den

3.3 2010 a Anda po celém dni  ve výběhu vypadal naprosto v pohodě, jen do doby než

jsem se vrátila s cigarety,  Anda stál v boxe a choval se divně, střídavě si lehal, válel a

zvedal, neustále se díval na břicho.  Tak jsem na nic nečekala a pro jistotu jsem

urgentně volala veterináře (Dr. Březinovou),  která přijela do deseti minut. Bohužel ani

rychlí zásah veterináře nepomohl.

Byl super učitel, i když jsem mnohokrát brečela a několikrát jsem to chtěla vzdát. 

Odešel na těžkou koliku 3.3. 2010.

Díky němu jsem se dostala k dostihům, a tato vášeň trvá do teď. 

S těžkým srdcem píši tyto řádky.

Bohužel jsme museli Animusze 3.3. 2010 ve věku krásných 18let utratit.

Po pěti hodinách boje.,vodění a doufání nám poslední naděje uhasla v 22hod.

Diagnoza byla těžká kolika,možná přehozené střeva.Doufám že mu bude země lehká.

Nikdy nezapomenu.

Rodina Noskovi

(majitelé)